.

Králík, Krááálííík, Krááááálíííííík. To a nic jiného se chudákovi Raymanovi v nejnovějším dílu snad ani honit hlavou nemůže. Rayman je podobně jako Wii Sports nebo WarioWare kolekcí různých miniher. Ovšem vše je precizně zpracováno a já už v upoutávce na článek mohu říci, že hra se opravdu povedla!

Rayman je klasika, setkat jsme se s ním mohli všude možně od PC, přes PSX až po mobilní telefony. Mým favoritem je stále ještě Rayman: Hoodlum Havoc pro GBA, i když musím říct, že Reaving Rabbits (R:RR :o) mu už šlape na paty. S nejnovějším dílem přišla zejména změna koncepce. A to – dříve byl Rayman jen plošinovka, která ovšem v pozdějších dílech migrovala jako většina původních 2D plošinovém do 3D. Nejnovější díl je pak kolekcí miniher, která (nemůžu si pomoci) je dělána přímo na míru novému systému – Nintendu Wii (už jen proto, že na PC i PS2 příliš vysoká hodnocení nesbírá). Ve hře jde o to, o co ve všech posledních dílech Raymana – zachránit potvůrky jménem Globox. Ty vždy někdo zajme, dá je do ocelové klece (a umístí na konec levelu :o), chudákovi Raymanovi nezbývá než své kamarády zachránit.

 

Ale jak to vše začalo? Rayman byl s Globoxema na pikniku, když tu se objevila banda šílených králíků a unesla Globoxe a vzápětí i zajmula Raymana. Králíci posléze našeho hlavního hrdinu umísťují do cely se zvýšeným dozorem. Cela je vaším novým domovem, ukládá se zde hra, máte tu šatník (můžete měnit Raymanovy obleky), jukebox (měníte songy), můžete si zavzpomínat na to co jste prožili (zahrát si znovu hry) atd… Každý den Vás obrovský nabušený zmutovaný sumo-králik odvede do arény podobné Koloseu, které má 5 východů – 4 mále k minihrám a jeden velký – do dalšího dne. Velký východ se otvírá po odehrání min. 3 miniher (pokud vyhrajete všechny 4, tak se vám i zpřístupňují bonusy jako obleky a hudba). Mezi jednotlivými dny je vždy ještě velká – složitější – minihra. Postupem času Rayman získává reputaci a králíci si ho více váží – zpočátku ho sumo králík do místnosti hází jako největší odpad, ale časem už mu i salutuje, dostane novou postel atd. Kromě záchrany Globoxů má Rayman i druhý cíl – utéct z cely. Vysoko u stropu je okýnko, které k tomu přímo láká (Rayman na něj přijde ve chvíli, kdy skrz něj proletí pták který ho pos… :o). Vystoupat k okýnku chce pomocí záchodových zvonů, které přisává ke stěně tak, aby vytvořily schůdky.

 

 

 

Velkým plusem je, že jde o plnohodnotnou hru s příslušným zpracováním (sports/play jsou malé, Warioware jsou jednoduché blbůstky). Grafika je poměrně solidní – tedy co se Wii týče – ale je to podobné jako u všech Wii her od Ubisoftu v první sérii – prostě PS2 grafika. Je to škoda, kéž by to dosahovalo alespoň kvalit Zeldy. Český podtitul „Šílení králíci“ pak přesně vystihuje to jací tito mrkvožrouti jsou – podivný vzhled, bláznivé chování, skřetovitý řev, jsou agresivní, ale disponují sotva špetkou rozumu. Michel Ancel (Tvůrce jak Raymanů, tak třeba i Beyond Good & Evil nebo herního King Konga) opět odvedl výbornou práci. Zvukové zpracování není zlé, písničky jsou některé licencované (třeba hned první, remix z Pulp Fiction). Ovládání je – jak už jsem psal výše výborné a zdá se, že hra je dělána přímo jemu na míru. Je škoda, že autoři v jiných hrách výhody ovládání zazdí, ale Rayman by mohl jít příkladem. Ke hraní je potřeba jak WiiMote, tak Nunchuck.

 

 

 

A už se začínám dostávat k jádru pudla. Miniher je spousta a minimálně prvních pár hodin budete nadšeni. Pak už se hry začínají mírně opakovat, ale není to nic, vážného. Zvlášť proto, že hry jsou zpravidla dosti zábavné. Minihry se dají rozdělit na několik kategorie a to na hry „mávací, rytmické, na pohotovost/rychlost a mezihry mezi levely“. Mávací hry jsou moje oblíbené a vynikají zejména v multiplayeru (viz. níže), patří mezi ně třeba základní běh s dárkem – králík Vám dá zapálený dynamit v podobě dárku a vy musíte co nejrychleji mávat WiiMotem a nunchuckem nahoru a dolu, aby Rayman běžel a vy jste donesli dynamit dalšímu králikovi dříve než vybuchne. A další hra - Někdy králíci útočí z moře a vy musíte co nejrychleji máchat nunchuckem jako pumpou a WiiMotem stříkat mrkvovou šťávu do potápěčských brýlí útočících králíků. To vše by nebylo těžké, ovšem časem králíků dost přibude a navíc po minutě zběsilého mávání rukou Vás zpravidla začne bolet (a k tomu miřte přesně že :o). Opravdový problém jsem měl jen u jedné hry a to u zavírání dveří – před vámi jsou 4 kadibudky, ve kterých sedí králíci. Ovšem dveře se občas začnou otevírat a vy musíte rychle konat, najet na ně kurzorem a máchnutím nunchucku je zavřít. Problémem je to, že když se otevřou dveře u dvou krajních budek, tak trochu zasahují za okraj obrazovky a často nejdou zavřít. Je to poměrně nemilý bug (i když možná na televizích, kde půjde nastavit obraz 16:9 bude vše OK), zvláště pak později u modifikované hry, kdy tam ještě chodí králíci-civilisté, které nesmíte trefit.

 

 

 

Rytmické hry jsou pojem sám pro sebe. V každém dni je jedna. Stojíte na tanečním pódiu, hraje hudba a do rytmu z levé a pravé strany přijíždějí králíci. Ve chvíli kdy králík dojede přímo k Vám, tak musíte udělat pohyb WiiMotem nb Nunchuckem směrem dolu – to podle toho ze které strany králík přijíždí. Nevím jestli je to tím, že nejsem pohybově a muzikálně nadaný :o), ale hra mi přišla neskutečně těžká a někdy od třetího dne i nehratelná. No a nakonec jsem si nechal zlatý hřeb – a to jsou větší mezihry mezi levely. Těch jsou tři druhy – zaprvé je to lovení prasat, zadruhé závody na prasatech (máte i plácačku, která funguje trochu jako nitro v Need for Speed) a pak to nejlepší – střelba ve stylu House of the Dead/Virtual Cop/Time Crissis. K dispozici zde máte pušku na střelbu záchodových zvonů, procházíte level a ze všech stran se na Vás valí desítky králíků. Střílí se mířením po obrazovce, nabíjí se pohybem nunchucku dolu. Levely jsou výborně navrženy – počínaje pláží, přes kulisy k natáčení westernu až třeba po zlaté doly. Každý takový level je zakončen nějakým bosem – může jít třeba o ponorku ale i o králíka, který je až nápadně podobný terminátorovi. A krom bosů se občas zasmějete i u normálních nepřátel – velcí šedí králíci, králíci s noktovizorem ve stylu Sama Fischera ze Sprinter Cellu atd. Prostředí je místy zničitelné a interaktivní, což můžete snadno využívat ve svůj prospěch. Jsem si jist, že kdyby místo klasických stříleček ala CoD3, nebo RedSteel vyšla dostatečně rozsáhlá a kvalitní hra na tomto principu, tak by slavila obrovský úspěch. Už jenom kvůli úžasnému multiplayeru.

 

 

 

Multiplayer je možno hrát až ve čtyřech lidech – skvělý je výše popsaný střílecí multiplayer, kdy prostě jdete ve více lidech, pak máchací minihry – zejména pak variace na dětskou hru Čaj Rum BUM, kdy stojí asi 30 metrů od vás sumo-králík, který je otočen zády a počítá to je pravá chvíle pro hráče, který v tu chvíli musí co nejrychleji mávat. Když se králík otočí, je třeba rychle ustat a zamířit WiiMotem do středu obrazovky, v tu chvíli se po obrazovce začne pohybovat kruh a vy musíte kurzor udržet uvnitř. Je to neuvěřitelně zábavně, a to i pro lidi, kteří předtím na Wii nic nehráli. Posledním typem jsou hry, které prostě ve dvou současně hrát nejdou – tam se pak hraje na časový limit a postupně se střídáte.

 

 

 

Asi jste už z celého textu pochopili, že jsem hrou téměř nadšený, což je ostatně pravda. Nejraději bych popsal všechny minihry, ale to by byla tak dlouhá recenze, že by ji nikdo nechtěl číst a navíc bych Vás obral o všechna překvapení. Kdyby hra měla lepší grafiku, hry se časem nezačaly opakovat a bylo opraveno těch pár zbylých chybek (nemožnost zvyšování obtížnosti, nějaké bugy), tak by šlo hodnocení daleko přes devítku. Hru můžu jen doporučit zejména jako startovací titul ke konzoli Wii. Rayman je výborný jak ve více lidech tak po singlu a zábava je zaručena.